Když jsem byla malá, tak jsem si vždycky přála mít motorku. To mi bylo asi deset let, když jsem potom svým rodičům řekla, že až budu veliká, že bych chtěla řídit motorku. Samozřejmě, že mým rodičům se to vůbec nelíbilo, protože rodiče mi stále dokola říkali, že motorka je velice nebezpečná a že na motorce jezdí pouze jenom ti, kdo jsou dobrovolní dárci orgánů. No věřili byste tomu? věřte mi, že mě to docela urazilo. Já chci jezdit na motorce z toho důvodu, že mě to baví, a ne aby mi to někdo rozmlouval nebo hanil. A jistě si pod tím dokážete představit opravdu ledacos.
Já jsem byla opravdu naštvaná, když mi tohle rodiče vůbec nechtěli povolit. Vždyť je to přece každého věc, když člověk chce řídit automobil anebo motorku. Samozřejmě, že jsem také rodičům řekla, že bych také chtěla mít řidičský průkaz na automobil, jenomže to bych musela čekat až do svých osmnácti let. A to mě velice překvapilo a také těšilo, že na motorku stačí mít věk jenom šestnáct let. A potom je skvělé, že by to fungovalo. Jenomže když jsem stále rodičům dokola opakovala, že bych už jako šestnáctiletá chtěla mít řidičský průkaz na tu lehkou motorku, tak rodičům se to vůbec nelíbilo.
Sice chápu, že na jednu stranu se jim to nelíbilo, protože moje teta, která měla dceru, tak se její dcera se na motorce zabila. Takže rodiče úplně chápu, že nechtějí, abych já měla také řidičský průkaz na motorku. Jenomže vášeň k motorce a k adrenalinu je opravdu velká, takže nakonec jsem si prosadila svou. A nyní mi je dvacet dva let a na motorce jezdím velice ráda ale ne často. Protože zase dbám na to, že rodiče mají o mě strach, takže nechci je provokovat a také nechci riskovat to, že by se mi potom někdy v budoucnu bohužel něco stalo. Opravdu nechci rodiče jenom stresovat a chápu je. Na jednu stranu mě to také těší, že mají o mě strach, ale když já motorky tam miluji, že se to nedá popsat.