Když se nÄ›koho zeptáme, co je pro dÄ›ti typické, pak jednou z nejÄastÄ›jÅ¡Ãch odpovÄ›dà bude bezesporu hranÃ. A nenà divu – malé dÄ›ti běžnÄ› strávà hrou valnou Äást doby, kdy jsou vzhůru. Je jasné, že toto chovánà je v podstatÄ› instinktivnÃ. ProÄ se ale u nás vyvinulo? Má to pro dÄ›ti nÄ›jaký benefit kromÄ› toho, že se tÃm zabavÃ?
Â
PopravdÄ› Å™eÄeno, má. Hry totiž majà hned nÄ›kolik důležitých funkcÃ, které probÃhajÃ, aniž bychom si to my nebo dÄ›ti uvÄ›domovali. PÅ™itom jsou pro jejich zdravý vývoj nezbytné. NeuÅ¡kodà tedy podÃvat se, co jim vlastnÄ› pÅ™inášÃ.
Â
Â
V prvnà řadÄ› je to uÄenà nových dovednostÃ, které se jim budou hodit v dospÄ›lém životÄ›. Když si tÅ™eba hrajà s panenkami na pokladnÃ, pak si v podstatÄ› vytvářà modelové situace a uÄà se, jak se v takových chvÃlÃch zachovat. Pak už je to v dospÄ›losti nepÅ™ekvapÃ.
Â
Dále je to poznávánà možnostà vlastnÃho tÄ›la a jejich zdokonalovánÃ. Když napÅ™Ãklad lezou na prolézaÄkách, toÄà se na kolotoÄi, houpou se na houpaÄce, pak poznávajÃ, co vÅ¡echno jejich tÄ›lo může vydržet a co už je naopak pÅ™ÃliÅ¡. JistÄ›, nÄ›kdy to skonÄà pádem Äi zranÄ›nÃm, avÅ¡ak tyto obvykle nebývajà tak vážné.
Â
Â
V neposlednà řadÄ› se tu rozvÃjà také sociálnà dovednosti, když si dÄ›ti spolu hrajÃ. UÄà se, co je jeÅ¡tÄ› pÅ™ijatelné a co nikoliv, a jak se chovat ve spoleÄnosti. ZÃskávajà tak lepÅ¡Ã kontrolu nad svými emocemi a umà je lépe zpracovat. A ani to rozhodnÄ› nenà k zahozenÃ.
Â
Je tedy jasné, že hranà je v dÄ›tském vÄ›ku velmi důležité. Co se ale stane, pokud dÃtÄ›ti tuto možnost odepÅ™eme? Studie ukazujÃ, že v takovém pÅ™ÃpadÄ› si ponese prakticky celoživotnà následky. To, co zanedbáme v dÄ›tském vÄ›ku, se totiž pak už jen velmi těžko dohánÃ. Ano, je to sice možné, avÅ¡ak nenà to jednoduché a zdaleka ne každý to dokáže. I proto bychom mÄ›li dÄ›ti nechat si hrát, kdykoliv to bude jen trochu možné. RozhodnÄ› jim to jen prospÄ›je.